sepsala Linda dne 10. 02. 2008
(naposledy upravováno dne 15. 11. 2009)
Dnes se zaměřím na rostliny pro prostory, kde většina z nás musí trávit třetinu života, ať chce nebo nechce. Třeba tím, že si do nich dáme zpřízněnou duši, se nám tam bude chtít více. Snažila jsem se vybrat zajímavé květiny, které potřebují minimum péče (přeci jen každý nemáme možnost běhat obden s rozprašovačem po kanceláři, každou chvíli sesbírávat opadané květy nebo rukami od hlíny brát telefony). Takže jedinou péči, kterou skutečně potřebují, je zálivka.
Toulitka patří mezi árónovité rostliny, má kožovité listy. Toulec jejího květu má většinou nápadnou červenou barvu. Dorůstají výšky kolem 40 cm.
Rostlinám vyhovuje rozptýlené světlo až polostín. Vyžadují vydatnou zálivku, zemina by měla jen mírně vyschnout. Prospěje jim, když je umístíte na misku s vlhkými oblázky.
Blahočet je stálezelený jehličnatý strom, který ve své domovině v Tichém oceánu dorůstá velikosti až 50 m. V našich podmínkách dorůstá však výšky kolem 2 m. Rostlina odbourává škodlivé látky a dobře zvlhčuje vzduch.
Vyhovuje mu světlé umístění, ale bez přímého poledního slunce. Blahočet má rád chladnější prostředí, přes zimu by neměl víc než 14 stupňů Celsia. Zaléváme ho jen mírně, aby zemina nevyschla. Přes léto ho můžeme občas porosit. Přesazujeme ho co nejméně.(podrobnější požadavky na pěstování)
Menší exempláře se hodí zejména do rohů pracoven, vysoké a široké rostliny můžeme umístit do vstupní haly.
Bokarnea je zvláštní rostlina pocházející z polopouští Mexika. Má dlouhé úzké listy, které růžicovitě vyrůstají ze ztloustého kmene připomínajícího sloní nohu. Tento kmen je zásobárnou vody, takže rostlina bez úhony přečká i delší období sucha. Rostlina roste velmi zvolna, staré exempláře mohou dosáhnout výšky až 1,5 m, ale běžně se setkáváme s rostlinami o velikosti kolem 60 cm.
Bokarnea vyžaduje plné slunce. Průměrnou zálivkou ji nepřemokřujeme. Dobře snáší i suchý vzduch. Pokud máme možnost přezimovat ji na chladnějším místě (kolem 7 stupňů Celsia), určitě jí to prospěje. Avšak poroste i při celoroční pokojové teplotě.
Protože listy často dosahují až na zem, můžeme rostlinu postavit na stojan, aby volně visely. Dobře se vyjímá na okenním parapetu, kde má i dostatek světla.
Begonie jsou ideální hrnkovou rostlinou na okenní parapety chráněné před přímým sluncem nebo na pracovní stoly. Vybírat můžeme z mnoha odrůd okrasných listem i z krásně kvetoucích druhů. Snadno dostupným druhem je begonia rex, jehož listy dorůstající průměrně 20 cm mají výraznou kresbu převážně v zelené, stříbrné, zlaté nebo červené barvě. Oblíbeným zástupcem kvetoucí skupiny je například begonia semperflorens, která dokáže po celé léto vytvářet drobnější květy od bílé až po tmavě červenou. Některé druhy begonií (převážně kvetoucí, např. begonia elatior) se pěstují pouze krátkodobě.
Obecně všechny druhy begonií nemají rády přímé oslunění, vyhovuje jim rozptýlené světlo až polostín. Celoročně mohou být v běžné pokojové teplotě. Zálivka by měla být bohatá, rostliny by neměly vyschnout, přes zimu ji trochu omezíme.
Bilbergie jsou nenáročnými zástupci broméliovitých rostlin. Dorůstají průměru 60 i více cm. Během zimy vyrůstají z růžic růžová květenství, jejichž květy vydrží až 14 dní.
Vyhovuje jim světlé stanoviště, průměrná zálivka a celoročně pokojová teplota. (podrobnější požadavky na pěstování)
Dračince jsou typické svým kmínkem, který se utváří opadáním starších listů. Mnoho druhů se liší velikostí, tvarem, barvou i tuhostí listů. Oblíbeným druhem je d. marginata, která má kraje listů lemované tmavě rudým pruhem.
Dračincům vyhovuje rozptýlené světlo a průměrná zálivka (přes zimu trochu mírnější).
Tato sukulentní rostlina má trohranné stonky, na jejichž hranách jsou jak ostny, tak asi 3 cm dlouhé oválné lístky. Tyto listy mohou přes zimu opadat, ale to je přirozený proces. Pryšec může dorůst až 2 m. Při manipulaci s rostlinou je třeba být opatrný, neboť jeho šťáva je jedovatá.
Pryšec potřebuje velmi mnoho světla, nejlépe přímé slunce. Naopak zálivka postačuje mírná, v zimě ještě mírnější.
Menší exeplář můžeme umistit na slunečný okenní parapet, starší a tedy i vysoké jsou zajímavou solitérou např. ve světlém rohu místnosti.
Tento druh fíkusu s drobnými lístky je jistě vhodnou kancelářskou květinou. Navíc i proto, že odbourává škodlivé látky, jako jsou fromaldehydy, xylol nebo amoniak, kterých je v kancelářích dostatek. Vybrat si můžeme z mnoha druhů od jednobarevně zelených až k panašovaným bílo-zeleným listům, od velmi hustě rostoucích až k bonsajovitému růstu.
Nejvíce mu vyhovuje světlé stanoviště bez přímého oslunění, snese ale i rozptýlené světlo. Zálivka by měla být bohatá a vždy po mírném vyschnutí zeminy. (podrobnější požadavky na pěstování)
Malé exempláře můžeme umístit na parapet severního okna, nebo severovýchodního, východního či západního, ke kopírce nebo tiskárně (ať rozkládají škodliviny pěkně u zdroje). Vzrostlejší rostliny ke stěně s dostatkem světla, nejsou příliš vhodné do vstupních hal nebo ke dveřím, neboť jsou citlivé na chlad a průvan.
Monstera je liána s velkými zelenými listy, které v dobrých podmínkách jsou jakoby hluboce rozřezané.
Monsteře postačuje rozptýlené světlo a mírná zálivka. Prospěje jí občasné otření listů od prachu. (podrobnější požadavky na pěstování)
Hodí se do vstupních hal, větších místností, apod.
Pepřince jsou nízké, asi 20 cm vysoké, rostliny keřovitého nebo růžicovitého růstu. Asi nejznámější druh caperata má různě zbarvené silné hrbolaté listy.
Vyhovuje mu polostinné stanoviště, přechodnou dobu snese i stín. Během léta by neměla zemina vyschnout, pozor však na přemokření. V zimě je třeba zálivku hodně omezit.(podrobnější požadavky na pěstování)
Různé druhy pepřince můžeme seskupit např. na okenní parapet. Ale protože nezabírají příliš mnoho místa, můžeme si je postavit přímo na pracovní stůl.
I když se to nemusí zdát, je šeflera liána a proto ji pořizujeme zároveň s opěrným kolíkem. Za vhodných podmínek může dorůst až 2 m. Má tužší listy a podle odrůdy je jejich zabarvení od zelené, přes žluto-zelenou až k bílo-zelené.
Šefleře vyhovuje rozptýlené světlo. Zálivka by měla být průměrná, po mírném vyschnutí zeminy. (podrobnější požadavky na pěstování)
Protože jí vyhovují trochu nižší teploty (kolem 17 stupňů Celsia), můžeme ji umístit do vstupní haly, jako solitéru do jednacích místností, apod.
Známá a oblíbená broméliovitá rostlina, která se velmi snadno pěstuje. Její květenství vydrží až několik měsíců. Růžice po odkvětu odumírá, ale může vytvořit nové odnože.
Vriesea potřebuje velmi světlé místo, které je ale chráněné před prudkým poledním úpalem. V růžici by měla být stále udržována voda a přes léto hojně zalévána (nesmí však stát ve vodě). Přes zimu je vhodné zálivku omezit. (podrobnější požadavky na pěstování)